Dostal email od klasika a potkal mládě krokodýla

Ale zpět k vám. Vaše opera R.U.R. na motivy Karla Čapka zatím stojí, ale chystáte pro divadlo Broučky. Bude to také opera?

Ano, jde o objednávku Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Jeho šéf opery, mimochodem vynikající mladý operní režisér Tomáš Pilař, mi dal vybrat ze čtyř námětů, z nichž Karafiátovi Broučci mi byli nejbližší. Libreto k opeře napsal Tomáš Jarkovský, Tomáš Pilař bude operu režírovat.

Čím je Karafiátova předloha inspirativní? Není příliš stará?

Broučci zachycují běžný život a na jeho pozadí řeší zásadní věci jako například vztah k víře, lásce, smrti a tím, co následuje. Jsou to náměty, které lidstvo zajímají od pradávna a v podání broučků působí dětsky naivně, zároveň ale čistě, pravdivě a přesvědčivě.

Pořádáte mistrovské kurzy. Jaký dojem ve vás zanechala Austrálie?

Austrálie je úplně jiný svět než ten náš. Já jsem tam učil mistrovské skladatelské kurzy, na které přijeli – kromě australských studentů – studenti z USA a Evropy. Na festivalu v Noosa v Queenslandu uvedli několik mých skladeb v podání špičkového australského komorního souboru Ensemble Offspring. Pro mě to byly nádherné zážitky. Zkoušky na tyto koncerty se konaly v malém divadle na okraji buše a jednoho velmi horkého dne k nám do zkušebny zavítal malý, asi metrový krokodýl. Museli jsme ho rychle vytlačit ven, než by si pro něho přišla jeho možná až pětimetrová maminka, které by se naše společnost nemusela zamlouvat.

Měl jste možnost setkat se s původními obyvateli?

Tak to byla možná nejzajímavější část mého australského pobytu. Setkal jsme se se slavným australským domorodým hráčem na digeridoo Markem Atkinsem a jeho dvěma kolegy, aboriginskými tanečníky. Bylo to setkání s naprosto jiným světem. Mark hraje skvěle, jeho kolegové předváděli domorodé tance a rituály staré 40 až 60 tisíc let. Jejich schopnost splynout s přírodou je naprosto nepopsatelná a pro nás nepochopitelná. Naším dalším kolegou byl profesor Tony Lewis ze Sydney, který nás učil tance a písně z Nové Guiney a Melanésie. To byl další dotek něčeho pro mě do té chvíle absolutně neznámého. Velmi mě zaujalo z historie původního obyvatelstva, jakým způsobem si předávali historickou paměť. Nebyla to písemná tradice, ale tradice písňová. To znamená, že mají svou historii zakomponovanou v písních a písňové texty se z hlediska přesnosti pamatují lépe a obměňují daleko méně než ty, které se předávají ústní tradicí. Jinými slovy – uchování historie touto formou je mnohem přesnější a trvalejší.

Recenzenti velmi chválili vaše album s Jitrem Parallel Worlds – Paralelní světy, které obsahuje Vaše díla Missa propria, Si, vis amari, ama, Mondi paralleli a King Lavra. Pokračuje spolupráce?

Přesněji řečeno, jde o dvě moje profilová sborová CD. To první jsem natočil s královéhradeckým sborem Jitro s dirigentem Jiřím Skopalem, to druhé s pardubickým Chlapeckým sborem Bonifantes a jeho dirigentem Honzou Míškem. Obě CD byla americkou kritikou velmi dobře přijata. Pro skladatele je opravdovým požehnáním, když jeho hudbu interpretují takoví špičkoví interpreti s maximálním pochopením a zaujetím. Jedině špičková interpretace dokáže skladbu náležitě představit publiku a obrazně řečeno ji prodat.

A co Gentlemen Singers? Není mnoho takových těles…

S Gentlemen Singers jsem spolupracoval několikrát a výsledek byl vždy výborný. Není ale jednoduché upravit skladbu pro osm mužských hlasů, to je pro mě opravdová výzva.

Nechystáte vlastní profilové album?

Obě CD s Jitrem a Bonifanty jsou profilová, i když se zaměřují výhradně na moji sborovou tvorbu. V současné době ale jednám s americkou firmou Parma Recordings o natočení alba s mou filmovou hudbou.

Stále spolupracujete s Českým rozhlasem?

V Českém rozhlase jsem pracoval 13 let a mám na tu dobu ty nejkrásnější vzpomínky. Rozhlas mě hodně naučil, bez něj bych rozhodně nebyl tam, kde jsem dnes. V současné době jednám s nakladatelstvím Českého rozhlasu o vydání a natočení několika mých skladeb.

Budete se opět podílet na muzice k filmu Juraje Jakubiska, o co jde tentokrát?

S Jurajem spolupracuji už poněkolikáté. Tentokrát jde o pokračování jeho slavné pohádky Perinbaba. Spolupráce s ním je mimořádně náročná, protože Juraj má vždy absolutně přesnou představu, jakou emoci musí hudba v daném místě vytvořit a z této představy neuhne ani o milimetr. Další věc je, že pracuje s hudbou velmi netradičně, což je pro skladatele často dost překvapivé.

Čím vás jeho tvorba poutá?

Juraj Jakubisko je pro mě jeden z nejoriginálnějších žijících umělců. Diskutovat s ním o filmech nebo o jakémkoli jiném uměleckém oboru je opravdu zážitek a inspirace.

Připravujete ještě nějaké další filmové nebo televizní projekty?

S režisérem Jaroslavem Brabcem připravujeme seriál Zločiny Velké Prahy pro Českou televizi. S Jardou jsem pracoval na celé řadě filmů a spolupráce s ním je vynikající a inspirativní. Kromě toho píšu ještě hudbu k několika americkým televizním seriálům, zejména pro History Channel.

Jak se tedy žije českému skladateli ve světě?

Konkurence v mém oboru je celosvětově obrovská, a to nejen na poli filmové a soudobé vážné hudby. Já mám to štěstí, že mohu jezdit po světě a sdílet své zkušenosti a výsledky své práce s kolegy z mnoha zemí. Velmi mě to naplňuje.